Baťa region

Kdo byl kdo v obuvnické rodině Baťů?

Antonín Baťa starší: ten, který vychoval budoucí továrníky

Sourozenci Anna, Antonín a Tomáš Baťovi se narodili do ševcovské rodiny Antonína a Anny Baťových. Na konci 19. století byl Zlín místem, kde se ševcovině dařilo, ale povětšinou jen v malých dílničkách, kde u verpánků seděl každý švec sám. Antonín Baťa starší byl odmalička velmi podnikavý člověk, a to především v obchodě. Byl obuvníkem, šil filcové papuče a jako jeden z prvních začal také s výrobou kožených bot spojených pomocí floků. A k podnikavosti odmalička vedl i svoje děti.

„Podle vercajku, poznáš řemeslníka. Má-li to moc pěkné, tož tím moc neudělal. Má-li v nepořádku, tož má i vši.“
(Antonín Baťa starší v knize Jana Antonína Bati Román života)

Když dětem v roce 1884 zemřela maminka, oženil se Antonín Baťa starší znovu. Za ženu si vzal Ludmilu Hrušťákovou z Osvětiman. Odstěhoval se do Uherského Hradiště, které bylo tehdy mnohem bohatším krajem než Zlín. Společně se celá rodina pustila do obchodování s ovocem, cukrovinkami a také do výroby sodovek, které prodávali na poutích a jarmarcích. Ševcoviny se ale nevzdal a v Uherském Hradišti brzy otevřel první ševcovskou živnost. Ta už měla mnohá specifika na tu dobu nevídaná. Tvořilo ji několik domů se zvláštními dílnami, které se specializovaly na konkrétní část výroby. Pracovalo se od 7 do 20 hodin, v dílnách se používaly stroje Ringschiefer a Singer, zaměstnanci si vydělali 7 rýnských týdně.

A co měli na starost naši budoucí továrníci? Nejstarší syn, Antonín Baťa, se staral o rozpočtování a provoz dílen, Tomáš Baťa zase o prodej na trzích ve městě a okolí. Už tehdy ale měl Tomáš toulavé boty a z dílny utíkal na zkušenou. Do prostějovské továrny Fäber, ze které ho ale vyhodili, protože se báli konkurence. K sestře Anně do Vídně, kde s její pomocí začal podnikat na vlastní pěst. To už se ale schylovalo k založení vlastního podniku ve Zlíně.

Antonín Baťa mladší: ten, kdo založil první podnik

Aby se to víc pletlo, pojmenoval Antonín Baťa svého nejstaršího syna po sobě (a aby se to pletlo ještě víc, změnil si jeho další syn původní jméno Jan Karel na počest otce na Jan Antonín – ale o tom později). Právě na jméno Antonína Bati mladšího byla v roce 1894 založena vůbec první firma Baťa ve Zlíně. To v době, kdy ostatní sourozenci ještě nebyli plnoletí. Zajímavostí je, že si Zlín mladí podnikatelé vybrali proto, že jim v Uherském Hradišti radní nedovolili provozovat ve městě obuvnickou živnost. V roce 1900 už byla v živnostenském rejstříku zapsána společnost T. & A. Baťa, kterou společně řídili Antonín Baťa, Anna Baťová a nejmladší Tomáš Baťa. Jen o pár let později, v roce 1906 se Antonín Baťa ml. nakazil tuberkulózou a na zákeřnou nemoc o dva roky později také zemřel.

Anna Schiebelová (rozená Baťová): ta, která to uměla s čísly

Nejstarší ze sourozenců zakladatelů byla Anna, která se narodila 19. května 1872 ve Zlíně. Až do své svatby se starala především o to, aby byla nově založená firma finančně zdravá. Dohlížela na ekonomiku a účetnictví firmy, hlídala, aby se zbytečně neplýtvalo a aby se s penězi hospodařilo koncepčně. V roce 1898 se provdala za hospodářského správce v Lukově Jindřicha Schiebla, se kterým pak žila v Kroměříži. Společně vychovali 3 děti, Anna zemřela na rakovinu v roce 1936 a svého mladšího bratra Tomáše tak přežila jen o 5 let.

Tomáš Baťa: velký šéf

Odvahu dělat věci jinak měli sourozenci Baťovi vštípenou od mládí díky otci, který se nikdy nebál zkoušet něco nového. Nejvýrazněji se však do dějin zapsal nejmladší ze 3 sourozenců zakladatelů Tomáš Baťa. Jejich malá čerstvě založená firmička se sice v prvních letech potýkala s dluhy, chytrými a odvážnými kroky ale nakonec vyrostla nejen v obuvnické impérium, ale také v systém řízení podniků, který se přenesl do celého světa. Spolu s ním i koncepce plánovaných měst, škol a služeb, které baťovské továrny doplňovaly v moderní symbióze.

„Brzy si mne práce podrobila celého. Všechno požehnání mého života počalo se tohoto dne. Pochopil jsem svoji pošetilost v napodobování lenošných lidí, ať pánů či nepánů. Vykonáváním všech dělnických prací našel jsem cesty, které vedly k úspoře materiálu i zjednodušení dělníkovy práce… Suroviny nosil jsem na zádech z otrokovického nádraží od půlnočního vlaku, deset kilometrů od Zlína. Do rána jsem s jedním dělníkem nakrájel materiál a ráno vydal dělníkům. Dělníci pracovali ve dne v noci, až bylo dílo hotovo. Pak zase dělníci vyspávali a já jel v noci odvézt zboží, dovézt novou surovinu a i peníze na výplatu… Sám jsem nakupoval materiál, sám jej pořezal nebo stříhal, sám rozdělil mezi dělníky, sám přijal a prohlédl pár po páru, sám vyplatil dělníky, sám provedl všechno knihování a vyúčtování…“
(Tomáš Baťa)

Životem a dílem Tomáše Bati se zabývá Nadace Tomáše Bati. Zaměřuje se na využívání odkazu Tomáše Bati v současnosti. Sídlí v Baťově vile, kde pořádá Akademii Baťa, prohlídky Baťovy vily, přednášky ze série Filozofie Baťa, publikuje knihy a podporuje kulturní život ve Zlíně.

Když se podařilo malou firmu postavit na nohy, vydal se v roce 1905 Tomáš Baťa na zkušenou do Ameriky, protože věřil, že právě tady získá ty nejlepší zkušenosti a know-how, které bude moci ve Zlíně využít k organizaci práce i života zaměstnanců. Zpátky pak přivezl plány moderních výrobních budov i vášeň pro americké směry řízení firem a potažmo vše americké. Pustil se do organizace dílen, pásové výroby, dělníkům účtoval náhradu za špatně odvedenou práci. Po smrti bratra povolal Tomáš do rodinného podniku z Uherského Hradiště nevlastního sourozence Jana Antonína Baťu, který později zastával spolu s Dominikem Čiperou a Hugem Vavrečkou vůdčí roli v celém podniku.

Na konci první světové války už firma Baťa vyráběla 6 000 párů obuvi denně, sama si zpracovávala suroviny pro výrobu a otevírala první prodejny ve Zlíně, Praze, Liberci, Vídni a dalších městech. Těsně po válce, kdy trhy vyždímaných zemí skomíraly, přišel se snížením mezd, které dělníkům kompenzoval dodávkami jídla nebo ošacení. Díky tomu se mu podařilo postavit celou továrnu opět na nohy a rozvíjet myšlenky, které si nosil v hlavě. Ve Zlíně vyrostl nejen komplex továrních budov, ale také dělnické domky, školy, internáty, kina, obchodní domy a veškerá další infrastruktura, kterou může moderní město potřebovat. Podobný model pak Baťa uplatnil v letech 1921–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1924 u výstavby měst a továren po celém světě. 

Tomáš Baťa totiž zemřel 12. července 1932, ve věku 56 let, při letecké havárii jen kousek od otrokovického letiště, odkud vyrážel do Švýcarska na otevření nové pobočky firmy. Na jeho počest byl ve Zlíně vybudován Památník Tomáše Bati, který svou elegantní jednoduchostí dodnes připomíná hodnoty firmy Baťa.

Jan Antonín Baťa: továrník s vyhrnutými rukávy

Po smrti Tomáše Bati se stal hlavním akcionářem firmy na výrobu obuvi, která v té době vyráběla v několika zemích světa.

„Sebevědomí je znamenitá věc. U našich mladých mužů ve Zlíně je přímo vědecky pěstujeme. Jsou ovšem různé druhy sebevědomí. To naše zlínské: dovedu, dokážu, provedu, vytrvám, zvítězím.“
(Jan Antonín Baťa)

Přestože měl s bratrem Tomášem řadu neshod a od firmy v roce 1928 na krátký čas také odešel, ukázalo se, že podobně jako ostatní Baťovci má i on nápady, které by si ostatní ani netroufali vyslovit, natožpak uskutečnit. Pomohl dokončit výstavbu čtvrti Baťov v nedalekých Otrokovicích, která oplývala řadou technických unikátů. Vybudoval Baťův kanál, který spojoval Otrokovice s jihomoravskými doly v Ratíškovicích, odkud se k železničním tratím dodával lignit. Nechal postavit Baťův mrakodrap, který je dodnes obdivuhodnou stavbou, firma Baťa v té době zaregistrovala přes 100 patentů a Jan Antonín vydal knihu Budujme stát pro 40 000 000 lidí, ve které se zamýšlel nad dokonalým uspořádáním infrastruktury i společnosti pro podobný projekt.

Odkazem Jana Antonína Bati se zabývá Nadační fond Jana Antonína Bati, který sídlí v Uherském Hradišti v domě, který dříve patřil rodině Baťů. 

Jeho aktivity doma i ve světě ale utnula druhá světová válka, během které se postupně stupňovalo napětí nejen ve firmě, ale také ve vztazích s českou exilovou vládou. Z okupovaného Československa J. A. Baťa odešel mimo jiné i na popud vedení firmy v létě 1939 pod záminkou cesty na Světovou výstavu v New Yorku. Na vedení podniku mezitím nacisté tlačili se snahou zkonfiskovat jeho továrnu. Ředitelé podniku Dominik Čipera, Josef Hlavnička, František Malota a Hugo Vavrečka se proto dohodli s vdovou po Tomáši Baťovi Marií o převodu 60 % akcií na svá jména, aby konfiskaci zabránili.

Jan Antonín Baťa získal brazilské občanství a usadil se v Jižní Americe, kde založil řadu obuvnických a výrobních společností a budoval města po vzoru Zlína. Mezi nimi Batatubu, Indianu SP, Mariapolis, Bataguassu nebo Batayporá. Dodnes jsou tu patrné baťovské architektonické vlivy. Zemřel 23. srpna 1965 v brazilské Batatubě.

„Zvítězí, kdo si vypracoval takovou povahu, že dovede vydržet, že umí nejen vynalézat dobré myšlenky, ale také je uskutečnit.“
(Jan Antonín Baťa)

Tomáš Jan Baťa: jediný syn Tomáše a Marie Baťových

Tomík nebo Tomáš Baťa junior. Skoro nikdo neřekne jedinému synovi Tomáše Bati jinak. Tomáš Jan Baťa se narodil v roce 1914 v Praze, vyrůstal ve Zlíně obklopený baťovci a od útlého mládí ho Tomáš Baťa vychovával k tomu, aby mohl jednou firmu převzít. 

Poté, co navštěvoval školy v Anglii a Švýcarsku se mladý Tomáš začal učit obuvníkem v Baťově škole práce pro mladé muže ve Zlíně. Pomáhal se založením nové továrny Baťa ve Švýcarsku a mimo jiné také očekával otcovu kontrolní návštěvu při otevření nové pobočky v Möhlinu. Tehdy sotva plnoletý Tomáš neměl v plánu vrátit se do Československa. Naopak chtěl vycestovat a usadit se v severní Americe. Právě při cestě na plánovanou návštěvu nové pobočky ve Švýcarsku Tomáš Baťa starší zahynul při startu letadla ještě v Otrokovicích nad letištěm. 

Po zkušenostech nasbíraných ve Zlíně a v Curychu Tomáš Jan Baťa odcestoval v roce 1939, kdy se v Evropě začínali rozpínat Nacisté, do Kanady, aby tu založil novou pobočku firmy. A nutno říct, že na jeho bedrech spočinul nelehký úkol, protože (nejen) zlínské továrny zabrali Němci a Tomášovi nezbylo nic jiného, než kanadské pobočky vést podle vlastního úsudku a uvážení. 

Pod jeho vedením dosáhla firma Baťa největšího rozmachu po celém světě. V roce 1984 vyráběla 220 milionů páru bot a stala se největší obuvnickou společností světa s 90 továrnami a 5 tisíci obchody po celém světě. Vedení firmy v tomto roce předal svému synovi Thomasi Georgi Batovi (*1949).