Tomáš Baťa a jeho nejodvážnější obchodní cesta přes tři kontinenty
V prosinci 1931 se vizionář a podnikatel Tomáš Baťa vydal na průlomovou obchodní cestu do Indie. Na palubě vlastního letadla překonal tisíce kilometrů, aby prozkoumal nové trhy a přinesl levnou obuv milionům obyvatel Indie. Dobrodružství, které fascinovalo svět, začalo 10. prosince 1931 v Otrokovicích a skončilo 14. února 1932.
Obrovský a dosud neobsazený trh pro firmu Baťa nabízela koloniální Indie, kterou šéf Tomáš Baťa navštívil již v roce 1925. V červenci 1931 vyslal do Indie první skupinu deseti mladých mužů z Baťovy školy práce, kteří zde měli budovat prodejní síť a zvýšit prodej firemní obuvi. Kvůli sílící japonské konkurenci a devalvaci indické měny vázané na britskou libru se stal vývoz československých výrobků do Indie téměř nerentabilním. Baťa se proto rozhodl osobně navštívit Britskou a Holandskou Indii, prozkoumat místní podmínky a reorganizovat firemní podnikání. Pro cestu si vybral vlastní desetimístný letoun Fokker s imatrikulačními znaky OK-ATC, který svěřil do rukou zkušeného anglického pilota Thomase Nevilla Stacka a druhého pilota Jindřicha Broučka.
Plánování trasy letu nebylo jednoduché – bylo nutné získat povolení k přeletu přes cizí území, s čímž firmě pomáhalo ministerstvo zahraničních věcí. Původně plánovaná trasa přes Bělehrad, Istanbul a Bagdád byla pár dní před odletem změněna, a tak cesta nakonec vedla přes Itálii, severní Afriku, Blízký východ a dále do Indie. Před odletem Tomáš Baťa pravil: „Účel mé cesty do Indie spočívá v tom, aby obyvatelé Indie dostali laciné boty. V Indii jest 350 000 000 obyvatel, ale jen asi 10 000 000 má možnost se obouti. 340 000 000 lidí chodí boso. Není tam sice mrazů jako u nás, ale je tam ještě horší nepřítel lidských nohou, a sice žhavé slunce, které v letních měsících rozpálí kameny tak, že se na nich mohou péci buchty. Je větší trýzní pro člověka choditi po těchto žhavých kamenech holou nohou nežli choditi holou nohou po ledě.“
Ráno 10. prosince 1931 výprava vedená Tomášem Baťou odletěla z otrokovického letiště. Během pár dnů se podle plánu dostala přes Itálii, Středozemní moře a sever Afriky do Syrty, kde kvůli poruše motoru musela 18. prosince nouzově přistát na italském vojenském letišti. Po několika dnech výprava pokračovala dále, přes Káhiru, Jeruzalém, Damašek, Bagdád, Persii, dnešní Pákistán až do indické Kalkaty, kde letadlo přistálo 6. ledna 1932. Zde Tomáš Baťa pobyl deset dní, které využil k obchodním jednáním, dořešil zaregistrování sesterské společnosti Bata Shoe Limited, Calcata i zakoupení továrny v Konnagaru (severně od Kalkaty), a poté se vydal pravidelnou leteckou linkou do Batavie v Holandské Indii (dnes Jakarta v Indonésii) k průzkumu možností místního trhu a nákupu surové gumy.
Po návratu z Batavie se 30. ledna vydala výprava z Indie na zpáteční cestu. Přes Persii se dostali do syrského Aleppa, kde Tomáš Baťa rozhodl o změně trasy a návratu přes Turecko. Při přistání poblíž tureckého Istanbulu letadlo zapadlo do bahna a několik dní zůstalo uvězněno. Aby neztratil čas Tomáš Baťa se od výpravy odpojil a pokračoval přes Bulharsko, Jugoslávii do Bratislavy vlakem. Sem pro něj přilétlo baťovské letadlo, které jej dopravilo 14. února zpět do Otrokovic.
Za dva měsíce cesty Baťa s výpravou urazili neuvěřitelných 30 500 km, přistáli na letištích tří kontinentů a i přes několik krušných momentů splnili svůj pracovní cíl. Z cesty Baťa pravidelně zasílal do Zlína obsáhlé zprávy. V nich popisoval překážky bránící firmě rozvinout podnikání, navrhoval řadu úprav, dával pokyny k vysílání baťovců do ciziny, a nastínil úplnou změnu v organizování prodeje. Podle těchto zpráv měla být celá Britská Indie rozdělena do deseti rajónů a v nich otevřeno 580 prodejen a v Indonésii pak 100 bazarů. Dalších 175 mělo být otevřeno na Blízkém východě a 175 prodejen v Africe. Tyto smělé plány však byly realizovány jen z menší části, neboť světová hospodářská situace a tragická smrt Tomáše Bati v červenci 1932 jejich větší realizaci zabránily.
Výprava Tomáše Bati budila pozornost nejen v Československu, ale i v zahraničí. Své čtenáře o ní pravidelně informovaly noviny v Evropě i USA. Americký deník New York Times ji označil za „nejdelší a nejctižádostivější obchodní cestu, která kdy byla letadlem vykonána“. Jinde zase byla Baťova cesta líčena jako „do té doby největším letem jednotlivce v celé historii světového obchodu“ a o výsledky cesty se osobně zajímal i prezident Masaryk. Dodnes tato cesta připomíná Baťovu odvahu, vizionářství a neúnavného podnikatelského ducha.
O autorovi
Jan Herman je historik specializující se na dějiny firmy Baťa v meziválečném období, přední osobnosti baťovského světa, vývoj firemní dopravy a exportních strategií. Působí v Informačním centru Baťa na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Je autorem a spoluautorem publikací, jako jsou Baťa létá z Otrokovic, Baťa na všech kontinentech nebo S Moravou třemi díly světa. Jeho odborné články vycházejí v českých i zahraničních periodikách. Vedle badatelské činnosti se věnuje popularizaci historie prostřednictvím přednášek zaměřených na firmu Baťa.
