Baťa region

Zikmundova vila

Když cestovatelé Miroslav Zikmund a Jiří Hanzelka ukončili svou první expedici po Evropě, Africe a Latinské Americe, ubytovali se na rok ve Zlíně. Ve zdejších ateliérech chtěli zpracovat filmový materiál pořízený během cest. Ve Zlíně se jim zalíbilo, a tak se rozhodli zůstat na trvalo.

To znamenalo také rozhlédnout se po vhodnějším bydlení než byl dosud využívaný hotel. Shodou okolností v téže době hodlal jiný filmař, Elmar Klos, prodat svou vilu na Nivách. Režisér Jaroslav Novotný obě strany propojil a brzy padla dohoda. Miroslav Zikmund byl totiž nadšený vzrostlou zahradou, která dům obklopovala.

Abychom tomu lépe rozuměli, udělejme drobnou odbočku. Ryze funkcionalistickou vilu Elmara Klose nechal postavit v roce 1935 Baťův podpůrný fond jako služební byt pro prvního hejtmana nově vzniklého zlínského okresu, JUDr. Josefa Januštíka. Vládní rada Januštík byl Klosův nevlastní otec a žil v domě v bezplatném podnájmu s jeho matkou v období let 1935 až 1953, kdy došlo k odkupu Zikmundem. Nic se na tom nezměnilo ani v roce 1942, když vilu od Baťova podpůrného fondu koupil na své jméno právě Klos. Jinými slovy, Elmar byl reálným vlastníkem, ale sám na Nivách nikdy nebydlel. Pouze zajistil, aby se Januštíkovi z domu nemuseli stěhovat po hejtmanově odchodu do penze. Tehdy se bílá vilka s červenými okny tyčila na svahu jako vůbec první dům. Nivy byly totiž nezastavěnou okrajovou částí Zlína. Okolo byla jen pole, sady, louky. Až později přibylo na kopci několik dalších solitérů, tzv. lékařských vilek. Zato dnes už je čtvrť zcela pohlcena rozrůstajícím se městem.

Se změnou majitele v roce 1953 došlo i ke změnám stavebním. Zikmund s Hanzelkou, který koupil prázdnou parcelu nad Mirkovým domem, si najali architekta Zdeňka Plesníka. Ten vypracoval projekt adaptace bývalé Januštíkovy vily do dnešní podoby i návrh zcela nové stavby pro Hanzelku. Úpravy v Zikmundově domě byly celkem rozsáhlé. Měnil se venkovní vzhled i vnitřní dispozice. Obě vily měly totiž sloužit nejen k rodinnému bydlení, ale také jako pracoviště. V domech tak vznikají velké pracovny, knihovny, fotokomora i filmová laboratoř.

Design mobiliáře vzešel ze spolupráce mezi architektem Plesníkem a designérem Miroslavem Navrátilem. Těžko dnes vystopovat, kdo měl na výsledku jaký podíl. Navrátil každopádně dokázal pracovat s ohýbáním dřeva, a to díky zkušenostem ze svého působení ve firmě vyrábějící lyže a sáně. V tomto případě však nepracoval s dřevem jako takovým, ale s lepenou dýhou, což byl v oné době vlastně odpadní materiál, kterým jiní lidé topili.

Pánové si v domech vyhráli i s plejádou technických vymožeností. V Zikmundově vile to byl třeba domácí biograf, výtah na drobné předměty, shoz prádla a odpadu i tajný sejf na úschovu cenných písemností. To se osvědčilo zejména v pozdějších letech, kdy Zikmund potřeboval někam uložit materiály, které se nesměly dostat do rukou STB.

Od roku 2020 je Zikmundova vila přístupná veřejnosti prostřednictvím komentovaných prohlídek a různých kulturních akcí. Správu vily zajišťuje nadační fond, který založil Čestmír Vančura. Vrací do jejího prostoru témata, která jsou úzce spojena se jménem Miroslava Zikmunda – od cestování přes architekturu po zájem o aktuální dění. Cílem je, aby co nejvíce lidí objevilo příběh tohoto domu a jeho obyvatel.